Profesor PhDR. BEDŘICH HROZNÝ, bývalý rektor Karlovy university v Praze, řádný profesor klínopisného bádání a dějin starého Orientu, narodil se dne 6. května 1879 v Lysé nad Labem jako syn evangelického faráře Václava Hrozného. Po absolvování akademického gymnasia v Praze a reálného gymnasia v Kolíně odebral se roku 1897 na universitu vídeňskou, kdež se věnoval jeden semestr studiu evangelické theologie a osm semestrů studiu orientálních řečí a dějin. Získav roku 1901 tamtéž na základě své disertace "Jihoarabské skalní nápisy" doktorát filosofie, odebral se na zimní semestr 1901-02 na universitu berlínskou, kde se věnoval především studiu klínových nápisů u prof. Delitzsche a H. Wincklera. Objeviv v určitých textech assyrských nepoznané dosud veliké epos o bohu Ninibovi, odebral se v letním semestru 1902 do Londýna, kde v Britském museu kopíroval další tabulky téhož eposu, jež roku 1903 vydal pod titulem Sumerisch-babylo-nische Mythen voň dem Gotte Ninib (2. vydání r. 1914). Roku 1902 vstoupil do služeb vídeňské universitní knihovny. V roce 1903 svěřil mu vídeňský prof. theologie Sellin k vydáni klínové tabulky, jež nalezl při svých výkopech v Taanneku v Palestině a rok nato jej pozval, aby se jako assyriolog zúčastnil jeho dalších výkopů v Taanneku. Při této příležitosti projel prof. Hrozný během dvou dnů na koni celou Palestinu. Plodem těchto cest je spis Keilschrifttexte aus Taannek (1904-05 ve dvou svazcích). Roku 1905 se habilitoval na vídeňské universitě jako docent pro řeči semitské se zvláštním zřetelem ke klínopisnému studiu. Roky následující byly věnovány systematickému průzkumu nesčetných klínových textů sumersko-babylonských rázu hospodářského za účelem zjištění druhů obilních, jež byly v Babylonii pěstovány. Při tom se mu mimo jiné podařilo objeviti sumerské recepty na vaření piva ze III. tisíciletí před Kr. a zjistiti, že již staří Sumerově znalí slad a vařili pivo a zjistiti dále, že v orbě a vaření piva byli i Egypfané odvislí od Babylonie (spis Das Ge-treide im alten Babylonien, 1913). Ukázka textu psaná chetitskými hieroglyfy. Po desíti letech bezplatné docentury obdržel na vídeňské universitě pouze titul mimořádného profesora, ačkoli byl krátce před tím navržen za profesora holandské university v Leidenu. V následujících letech se věnoval nejdůležitějšímu tehdy problému staroorientálních dějin, řešení otázky hethitské. Tu zjistil, že nesrozumitelná řeč hethitská je příbuzná s latinou, řečmi slovanskými a vůbec indoevropskými. Sensační objev tento se setkal nejprve s velikým odporem indoevropských filologů, je yšak dnes již všeobecně uznán. Prof. Hrozný platí dnes za „zakladatele hethitologie" (spisy Die Sprache der Hethiter 1916/17 a celá řada jím vydaných a rozluštěných hethitských textů, mimo jiné i hethitský zákoník, vydaný francouzsky v Paříži pod titulem Code Hittite, 1922). Ve Francii je často zván „českým Champollionem".  Po skončení prvé války světové byl prof. Hrozný povolán roku 1919 na Karlovu universitu v Praze, hlavně na popud profesorů Golla a Drtiny. V letech 1924 až 1925 podnikl za podpory presidenta T. G. Masaryka, ministra zahraničí dr. Ed. Beneše, kruhů oficielních i průmyslových dvouletou cestu archeologickou v Předním Orientu, jíž šel po stopách zašlých národů maloasijských a podnikl výkopy v Šech Saadu, Tell Erfádu v Sýrii a na Kulte-pe v Malé Asii, kdež se mu podařilo nalézti evropskými expedicemi až dotud marně hledaný klínopisný archiv assyrských kupců, kteří vedli v II. tisíciletí před Kr. obchod s Malou Asii (spis V říši půlměsíce, 1927). Profesor Bedřich Hrozný při vykopávkách. Roku 1926 až 1927 byl děkanem filosofické fakulty Karlovy university v Praze. V letech následujících věnoval se spolu s kolegy vybudování Orientálního ústavu v Praze, jehož byl nejdříve místopředsedou a je nyní předsedou. Od roku 1929 vydává jako jeho orgán vědecký časopis Archiv orientální. Od roku 1932 obíral se spolu s jinými učenci dalším problémem staroorientálních dějin, řešením hieroglyfických nápisů „hethitských". Roku 1934 podnikl několikaměsíční cestu po Turecku a Sýrii, kdež kopíroval neznámé ještě nápisy, "hethitsko"-hieroglyfické. V 500 stránkovém spise Inscriptions hittites hieroglyphiques (1937) podal první přepisy a překlady téměř stovky těchto nápisů, zjistil, že jejich autoři jsou jiný národ, než který užíval hethitského písma klínového, sepsal první mluvnici této nově rozřešené řeči, jež je opět indoevropského původu a je s hetitštinou klínopisnou, nésijštinou, do jisté míry příbuzná. Od roku 1937 věnoval se prof. Hrozný vylíčení nejstarších dějin Přední Asie, jež vyšlo v Šustových „Dějinách lidstva", sv. I (1940), přeloženo též částečně do ruštiny. Ve druhém, samostatném vydání, jež vyšlo 1930 v Melantrichu pod titulem: Nejstarší dějiny Přední Asie a Indie (též německy, rovněž v Melantrichu) uveřejnil prof. Hrozný též výsledky nejnovějšího svého pokusu o rozluštění nápisů proto-indických z Mohendžo-Daro a Ha-rappy, jež byly rovněž dosud nerozluštěny. V nich zjistil řeč úzce příbuznou s t. zv. „hethitštinou" hieroglyfickou. Zdá se, že ke konci III. tisíciletí před Kr. došlo k invasi tohoto národa, smíšeného s velkonosou rasou Churrijců z Přední Asie do severní Indie. Prastaré nápisy proto-indické, ozdobené obrázky, znázorňujícími posvátná zvířata těchto Proto-Indů, jsou nejen pečetěmi, nýbrž i amulety, majícími chrániti jejich nositele před divými zvířaty indických džunglí. Tak zjistil prof. Hrozný celý pantheon proto-indický, pocházející z třetího tisíciletí před Kr., z doby ležící řadu staletí před příchodem vlastních Indů, z doby dosud naprosto temné. Je to bůh Jajas, bůh slunce, se svou bárkou Nau (lat. navis „loď"), dále bůh Kue-jas, t. j. „Zabiječ", nepřítel lidí, pozdější Šivá, bohyně lásky Sakuntas (jméno nymfy Šakuntala) atd. Jsou mezi nimi bohové zřejmě předoasijského původu. Výkopy na Kultepe - naleziště archívu tabulek. Současně se prof. Hrozný obíral za války luštěním nesrozumi- telných dosud nápisů krétských, jež se mu rovněž podařilo rozluštiti (viz Archiv orientální, roč. 14 a 15). I krétština je podle názoru prof. Hrozného maloasijského původu a je opět příbuzná s řečmi indoevropskými, hlavně s hethitštinou. Kréta zažila ve třetím tisíciletí př. Kr. rovněž vpád maloasijských národů, za nimiž následoval brzo nato i vpád národů balkánských ze severu, Illyrů, Thráků a p. Krétskými hlavními božstvy byli podle jeho zjištěn! bůh Zajas, t. j. Zeus a bohyně Lata, t. j. latinská Latona, slovanská Lada. Výsledky svého rozluštění nápisů krétských uveřejní ve třetím vydání svého spisu, který ponese titul: Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty (Melantrich, 1946). Za okupace nabídl po demisi Kaprasově ministerský předseda Krejčí prof. Hroznému portefeuille ministra školství a národní osvěty, který jej odmítl. Před válkou pronesl prof. Hrozný na 60 přednášek na cizích universitách, akademiích atd. Roku 1936 byl na př. komisařem Bubnovém pozván k přednáškám na universitách sovětských: v Moskvě, Leningradu, Kijevě, Baku, Tiflisu a Erivanu. Za této cesty vzbudil v něm kypivý život v Sovětském svazu upřímný obdiv. Bedřich Hrozný byl po dlouhá léta autoritou československé vědy. Publikoval za půl století tvůrčí práce 354 prací. Úplný soupis těchto jeho prací vyšel v roce 1979 a vypracoval jej kolektiv autorů vedený J. Proseckým, věnoval se i vědecko-organizační činnosti.  Bedřich Hrozný byl členem mnoha vědeckých společností a po vzniku Československé akademie věd v roce 1952 i jedním z jejích prvních členů. Byl reprezentantem československé vědy na mezinárodním poli, přednášel na zahraničních universitách a mezinárodních vědeckých kongresech. Chetitologie se stala novým odvětvím orientalistického bádání i jeho zásluhou a Bedřich Hrozný bude navždy patřit k jejím zakladatelům. Zemřel 13. prosince 1952.